O křoví a snech
9. ročník, ZŠ a MŠ Okna
Seděla jsem u krbu a povídala si se svým malým bráchou, když na mě najednou vybafl otázku: „Proč máme na zahradě ty keře v tak divných tvarech?“ Chvilku jsem přemýšlela, jak mu to vysvětlit.
Nakonec jsem řekla: „Protože se mi to tak líbí.“
Chvíli koukal, jako by nechápal. Pak se zeptal: „A co kdybychom měli keř ve tvaru osla? Nebo třeba vločky?“
Musela jsem se zasmát. „Proč ne?“ odpověděla jsem. „Keře můžou mít jakýkoliv tvar, co si vymyslíš. Klidně i mašli nebo hvězdu. Záleží jen na tom, co se ti líbí.“ Brácha se tvářil nadšeně a já si uvědomila, že jeho otázka vlastně nebyla tak hloupá, jak mi na začátku připadala.
Rostliny a zahrada mě vždycky bavily. Nejsem žádná profík-botanička, ale péče o ně je pro mě něco, jako starat se o vlasy. Musíš to dělat opatrně, dávat pozor na kořeny a nechat je růst tak, jak jim to vyhovuje. Když zalíváš, nesmíš pustit obří proud vody, protože to může všechno zničit.
Když jsem byla mladší, dělala jsem si tabulky, abych si zapamatovala, kdy mám co zalít nebo zastřihnout. Teď už si to pamatuju líp, ale stejně vždycky koukám, co rostliny potřebují. Prostě mi to dává smysl.
„A vážně bych mohl mít na zahradě oslí keř?“ zeptal se brácha znovu. Přikývla jsem.
„Jasně, proč ne? Můžeš si zahradu udělat přesně tak, jak chceš.“ Viděla jsem, jak se mu rozzářily oči.
Popadl papír a začal malovat, jak by ta naše zahrada mohla vypadat – samé keře ve tvaru vloček, hvězd a kdo ví, čeho dalšího.
A já se usmála. Možná, že každý máme své sny. A nejdůležitější je vědět, že si je můžeme uskutečnit – třeba i z obyčejného křoví.