Dobrodružství v opuštěném domě
6. ročník, ZŠ MŠ Okna
Seděl jsem v lavici, oči zahleděné na tabuli, kde paní učitelka psala rovnice, ale myšlenkami jsem byl úplně jinde. Měl jsem plán. Po škole jsem se chtěl vydat do opuštěného domu u lesa, o kterém kolovaly strašidelné příběhy. Říkalo se, že tam v noci září zvláštní hvězda, co vede odvážné na cestu za pokladem.
Sotva zazvonil konec hodiny, vyrazil jsem domů. Rychle jsem hodil tašku do rohu místnosti, vzal jsem baterku a vyrazil k lesu. Cesta byla klikatá a zarostlá. Když jsem se prodíral křovím, zamotal jsem si vlasy do větví. Povzdechl jsem si a s trochou štěstí jsem se vysvobodil.
Když jsem dorazil k opuštěného domu, bylo tam ticho. Jen vítr jemně pofukoval a občas zapraskal suchý kořen pod mými botami. Dům vypadal, jako by ho někdo opustil před stovkami let. Vlezl jsem dovnitř. Uprostřed místnosti stál starý krb. Vedle něj byla na zemi špinavá mašle s vločkou, možná od nějakého dárku.
Najednou jsem zaslechl podivný zvuk. Otočil jsem se a uviděl něco, co mi vyrazilo dech. Ve dveřích stál osel! Nevím, jak se tam dostal, ale vypadal dost zmateně.
“Ty jsi ten strážce pokladu?” Zeptal jsem se, ale odpověď jsem nedostal. Raději jsem osla pustil ven. Odklusal, ani se neohlédl. Vrátil jsem se rychle zpět ke krbu a všiml jsem si, že za ním něco svítí. Byl tam malý průchod. Prolezl jsem jím a na druhé straně našel malou kovovou truhličku. Otevřel jsem ji a vtom prásk! Propadl jsem skrz podlahu do hluboké jámy. Seděl jsem zoufale na dně a přemýšlel, jestli se z toho dostanu.
Naštěstí jsem měl baterku, která mi poskytovala světlo, ale její baterie už pomalu docházela. Po chvíli jsem si všiml, že na jedné stěně jsou zvláštní značky. Připomínaly šipky a kroužky. Možná to byla cesta ven. Začal jsem je sledovat. Našel jsem úzký tunel, kterým jsem se musel plazit. Byl temný a chladný, ale věděl jsem, že nemám na výběr. Po pár metrech se tunel rozšířil a já se ocitl v další místnosti. Byla plná starých knih a zaprášených map. Jedna z map měla na sobě hvězdu, přesně jako ta, o které jsem slyšel. Nadšeně jsem ji popadl a podíval se blíž. Ukazovala cestu z domu ven. Vzal jsem mapu, nacpal ji do kapsy a pokračoval v hledání.
Nakonec jsem našel úzký otvor vedoucí do lesa. Byl zarostlý, ale viděl jsem světlo a slyšel proud potoka. S velkým úsilím jsem se probojoval ven a zhluboka se nadechl čerstvého vzduchu. Když jsem se vrátil domů, nemohl jsem nikomu o svém dobrodružství říct. Kdo by mi uvěřil? Ale mapu jsem schoval pod postel. Jednou se vrátím a prozkoumám to tam víc. Tentokrát už ale vezmu někoho s sebou. A možná i pořádné lano.