Kouzlo Vánoc
5. ročník, ZŠ MŠ Mimoň
Ve škole byla poslední hodina. Paní učitelka psala poslední zápisky na tabuli. Zbývaly tři minuty do konce. Já se dívala z okna na chladné dopoledne. Přemýšlela jsem o Vánocích s tátou. Jak by ty Vánoce mohly vypadat, kdyby táta nebojoval ve válce. Smutnila jsem v lavici. Když v tu chvíli zazvonil zvonek a děti se nahrnuly na chodbu. Oblékla jsem se a šla ven. Kráčela jsem parkem, když v tu chvíli jsem se málem přizabila o kořen. Zahlédla jsem něco v křoví. Byl to můj pes Riko. „Co tu děláš Riko?“ řekla jsem. Šla jsem s Rikem domů. Na čumáček mu spadla vločka. Za chvíli jsem měla sníh všude ve vlasech.
Chodili jsme kolem potůčku, v létě měl vždy silný proud, ale teď je celý zamrzlý. Kráčeli jsme kolem statku. Všechna zvířata byla už zalezlá ve stájích. Venku byl jediný oslík. Už se stmívalo. „Hele padá hvězda,“ zvolala jsem.
Když jsme přišli domů, celý dům byl ozdobený mašlemi. Začalo se mi zase stýskat po tátovi. Máma řekla: „Hádej, kdo přišel.“ Otevřely se dveře a v nich stál táta. Byla jsem moc šťastná a běžela ho obejmout. Po zbytek večera jsme seděli u krbu a povídali si. Druhý den jsme si krásně užili Vánoce.