O oslíkovi
6. ročník ZŠ, ZUŠ Nový Bor
Žil byl jednou jeden oslík. A ten oslík se jmenoval Vločka. Byl to úplně normální oslík, až na to, že moc toužil po jedné věci – moc a moc chtěl mít vlasy. Dal by cokoliv, aby mu narostlo alespoň šest pramenů vlasů. „Ach jo!“ povzdechl si, „chtěl bych mít bujné vlasy, ale místo toho mám na hlavě nějaké křoví! Ach jo. Ale počkat, něco mě napadlo! Co se zeptat divokých koní? Ti mají přeci bujnou hřívu!“ A tak se oslík rozhodl, že půjde najít divoké koně a zeptá se jich.
Šel a šel, cestou posvačil kořínky, až konečně našel divoké koně a zeptal se jich: „Kamarádi, jak to, že máte tak krásnou hřívu a my oslíci takové křoví? Jak jste to dokázali?“
„No, oslíku, to my sami nevíme, my to máme už od narození! Ale ty jsi oslík, takže nikdy nebudeš mít hřívu jako my!“
„Ach jo!“ povzdechl si oslík. Vtom ho ale napadlo, že by se mohl zeptat doktora ve vesnici.
Šel podle proudu, jak se to učil, šel a šel a šel, ale přišlo mu divné, že už nedorazil do vesnice. Když vtom narazil na rozcestí a tam stála tabule s mapou a oslík zjistil, že jde špatným směrem. Tak se otočil podle ukazatele a šel, až dorazil do vesnice.
Jakmile tam vešel, jeden kluk na něj zakřičel: „To je ale hnusnej osel!“
Oslíka to naštvalo, ale šel srdnatě dál, protože moc a moc chtěl vlasy. Když tam dorazil, zeptal se: „Pane doktore, nemohl byste zařídit, aby mi narostly vlasy?“
„Ale jistě pane….pane… oslík! Tady máte zinek, berte ho každý den, třeba dvakrát a za týden uvidíte změnu!“
„Dobře, děkuji, pane doktore,“ poděkoval oslík a šel.
Jak tak jde vesnicí, uvidí ve výloze cukrářství dort s mašlí. „Hmm, ten dort bych si dal a ta mašle by se mi mohla hodit, až mi narostou ty vlasy!“ Pomyslel si a dort si koupil.
Když pak dorazil do lesa, dal si dva prášky zinku, snědl celý dort a mašli si uvázal na krk. Jednak, aby se mu neztratila a taky chtěl vypadat vánočně, když jsou ty Vánoce!
Týden uběhl a oslíkovi přibyl jeden vlásek. Oslík byl smutný. „Zítra je Štědrý den a já nemám vlasy!“ Plakal. Ale zase dostal nápad – zajde za čarodějem Metodějem a zeptá se ho.
U čaroděje doma bylo velké teploučko, měl velký krb a oslíkovi se tam moc líbilo. Zeptal se Metoděje: „Pane čaroději, prosím, načarujte mi vlasy!“
„Tak dobře oslíčku, nehýbej se, čáry máry osel vlásy…“
Oslík otevřel oči a s hrůzou zjistil, že mu hoří hlava. „Aaaa!“ Křičel Čaroděj ho rychle polil vodou, a oslík pelášil domů, pořád smutný.
Už byla tma, oslík se koukal na hvězdy a tu viděl jednu padat. Moc si přál, aby mu narostly vlasy. Zavřel oči a počítal do tří. Když je otevřel, měl krásné dlouhé vlasy. Radostí zaiál: „Joo, ia, ia!“
A to je konec! A poučení z této pohádky je, že když si něco moc přejete, tak se vám to určitě splní.