Pes Buřtík
5. ročník, ZŠ MŠ Horní Libchava
Jsem pes Buřtík, strašně rád jím. S páníčkem chodíme na procházky do parku. A dnes jsme šli také.
Páníček dneska asi hodně pospíchal, protože hned na začátku parku zakopl o kořen stromu a rozplácl se tam jak široký, tak dlouhý. Hned jsem využil situace a běžel si očuchat všechna zajímavá místa v parku a prohledat každé křoví.
Na zemi jsem našel růžovou mašli, ale hned ke mně přiběhla holčička s blonďatými vlasy a začala si se mnou hrát. Bylo to skvělé, přetahovala se se mnou o mašli. Za chvíli ji to přestalo bavit, protože začala brečet. Vtom už ke mně přiběhl páníček, mašli mi sebral a dal ji holčičce. To mě naštvalo, připadal jsem si jako osel. „Vždyť jsem ji našel já! “
Najednou začalo sněžit a mně na čumák spadla první vločka. Hned jsem zapomněl na trable s mašlí a začal jsem chytat vločky. Po chvíli se páníček zastavil u nějaké tabule a začal si povídat s pánem, který byl v obří pojízdné krabici. Tak krásně to tam vonělo, začal mi téct proud slin z tlamy. Pán z boudy mu podává moje oblíbené jídlo, párek v rohlíku. Tak moc bych si ho dal.
Páníček se podívá na oblohu a řekne: „Padá hvězda, Buřte, něco si přej.“
„Hm, dal bych si páreček.“ A co se stalo, páníček zase zakopl a já si mohl dát zbytek párečku.
Tak jsme ukončili naši skvělou procházku a já jsem spokojeně doma usnul u krbu.