Vánoce přicházejí
5. ročník, ZŠ Partyzánská
Bylo pár dní před Vánocemi. Stromeček už byl nazdobený, cukroví krásně vonělo celým domem, světýlka svítila a všude už byla vánoční nálada. Než jsem šla spát, pozorovala jsem hvězdy a snažila se najít nějaké souhvězdí.
Když jsem druhý den ráno vstala, v krbu hořel oheň a v místnosti bylo hrozné vedro. Šla jsem se nasnídat, vyčistit si zuby, obléknout se, rozčesat si vlasy, vzít svačinu a mohla jsem jít do školy na poslední den před vánočními prázdninami.
Když jsem přišla do třídy, na tabuli bylo napsáno VÁNOČNÍ BESÍDKA. Já jsem svůj dárek nesla Ádě Kořínkové, které stejně všichni říkají Kořen. Dárek jsem měla pěkně zabalený ve vánočním balícím papíru a převázaný stuhou, kterou jsem nakonec svázala do mašle. Když přišli mí kamarádi, začali jsme rozbalovat cukroví, co nám na besídku daly maminky. Měli jsme perníčky, linecké, kokosky, rohlíčky, vosí hnízda, čokoládové kuličky a spoustu dalších druhů cukroví a různě jsme si je mezi sebou měnili.
Později jsme si rozdávali dárky. Já dostala andílka od Ádi Krejné, který na sobě měl přilepenou vločku. Moc se mi líbil.
Když jsem přišla domů, hned na mě skočil můj pes Rocky, který evidentně znovu proběhl nějakým křovím, protože měl kožíšek plný trní. V tu chvíli jsem si vzpomněla, že pro něj nemám žádný dárek. Rozhodla jsem se dojít do zverimexu pro nějakou hračku a vánoční pamlsky, aby taky něco dostal.
Když jsem se vrátila, začala jsem balit všechny své dárky pro rodinu a Rockyho. Najednou do pokoje vběhl můj brácha Maxík, a já musela dárky rychle schovat za skříňku, aby si jich nevšiml. Popadl svého plyšového Grinche, zeleného skřeta, který chce ukrást Vánoce a řekl mi, abych si dávala pozor, aby na Vánoce nepřišel a neukradl mé dárky, co dostanu. Pak zase někam odběhl a já mohla pokračovat v balení dárků.
Večer jsem mámě pomáhala s večeří, protože byly palačinky a ty já dělám ráda. Potom jsme koukali na vánoční film a k tomu jsme si dali popcorn, ale najednou vypadl proud. Nejspíš to bylo kvůli všem těm světýlkům, co nám osvětlovala dům, kvůli troubě, ve které se peklo celé odpoledne cukroví, a taky pořád jela pračka. Táta šel ven nahodit proud, abychom se mohli dál koukat na film o vánočním oslovi jménem John. Proud ale nahodit nešel. Táta nám hodně vynadal, že pouštíme tolik věcí najednou, i když nám už stokrát říkal, že to dělat nesmíme. Nešlo ani světlo, abychom si třeba četli nebo hráli nějakou hru, a tak jsme šli všichni spát.
Ráno jsem se vzbudila do vánoční vůně cukroví a jehličí ze stromečku. Hned jak si Maxík všimnul, že jsem vzhůru, běžel ke mně a křičel: “Vánoce, Vánoce!“
“Já chci ještě spát,” řekla jsem mu, a přetočila se na druhý bok. Když jsem nakonec přece jen vstala, šla jsem do kumbálu, kam jsem dárky nakonec schovala, spočítat,
je a zkontrolovat.
Všimla jsem si, že jeden dárek chybí, byl to ten pro Maxe. Ještě jednou jsem dárky přepočítala, a dárek pro Maxe opravdu chyběl.
V dárku byl set pěti autíček, velké policejní auto a jeho oblíbené bonbóny. Dárek pro Maxe byl taky největší a nejdražší. Ale bylo mi jasné, že dárek musí být někde v domě, protože nikde jinde jsem ho neměla a nikdo kromě mě o něm nevěděl. Řekla jsem si, že až si vyčistím zuby a obléknu se, prohlédám celý kumbál a jestli ho nenajdu, tak i celý dům.
Mimochodem elektřina už fungovala, táta brzy ráno zajel do obchodu pro nový jistič a elektřinu nahodil. To bylo jediné štěstí, protože jinak nevím, jak by mamka uvařila štědrovečerní večeři.
V kumbálu jsem dárek nenašla, tak jsem musela prohledat celý dům. Ale nenašla jsem ho. Přece se nemohl vypařit. Sice to byl divný nápad, ale šla jsem se podívat, jestli není na zahradě. Tam samozřejmě nebyl. Už jsem byla opravdu zoufalá. Teď Maxovi nemám co dát pod stromeček. To je hrozné.
To snad ne, zase vypadl proud. Táta už byl opravdu naštvaný, že prý pořád vyhazujeme proud, a znovu se šel podívat do rozvodné skříně.
Když se vrátil, tak jsem nemohla uvěřit, co řekl a co držel v ruce. Byl to dárek pro Maxe! Vůbec jsem nemohla pochopit, proč můj dárek pro Maxe přinesl táta. Řekl: „Tohle bylo v rozvodné skříni”. Rychle jsem si dárek od táty vzala a šla ho schovat do kumbálu.
Když táta odešel do garáže, šla jsem za ním a zeptala se ho, jak se mohl dárek pro Maxe ocitnout v rozvodné skříni. Táta pověděl, že když šel nahodit proud, šel do kumbálu pro svůj kufřík s nářadím, ale jelikož byla úplná tma, místo kufříku nejspíš vzal Maxův dárek a dal ho do té skříně a nechal ho tam do rána, protože si řekl, že se mu to potmě nechce dělat a nám řekl, že elektřina nejde.
Ráno si všimnul, že to není nářadí, ale dárek, dal ho do garáže a mezitím nahodil proud a vzpomněl si na něj až teď. A záhada byla vyřešena.
Večer jsme si dali štědrovečerní večeři, a šli si rozbalovat dárky. Všichni z dárků byli nadšení, ale největší radost měl Maxík z dárku ode mě.